Generace nejhorších rodičů

Je možné, že by současná generace rodičů byla tou "nejhorší"?

Výchova dnešních dětí a mládeže nese často podobné znaky. Mezi rodiči vzrůstá nespokojenost, když je jim připomínána jejich zodpovědnost za výchovu.

Proč je možné volat rodiče ke zodpovědnost?

Třeba proto, že děti vychovali "v hračkářství" - všechno jim dali, většinou bez jakékoli snahy a většinou ve větším množství, než je nezbytné či vhodné. V dětech tak umřela snaha.

Také proto, že je vychovali "v lahůdkářství" - dopřávají jim všechno, často bez omezení, s nekonečným výběrem a možnostmi. Přemíra škodlivého cukru + nevhodné stravovací návyky. A tak jsou děti následkem životního stylu častěji nemocné, a také neklidné a roztěkané.

Třeba proto, že jim dovolili příliš brzy přístup k technologiím - a způsobili tak počátky digitální závislosti. Dětská hlava totiž nepozná, "kolik je akorát a dost".

Také proto, že jim nevtiskli dostatečně ohleduplné a respektující hodnoty, které demokratická společnost vyžaduje a na kterých stojí. Proto si kde kdo otvírá hubu na kde koho. Ovládají je emoce (vnitřní tenze) místo rozumu.

‍

‍

Mohl bych pokračovat, ale to není o kritice. To je konstatování, jaký svět jsme stvořili, jaké hranice jsme NEnastavili, a jak se nyní společensky pereme s důsledky.

"Ano - nevěděli jsme, na čem se podílíme, ale to nás jako rodiče nezbavuje zodpovědnosti."

Co na to odborníci?

Velmi aktivně sleduji některé osobnosti mediální scény. Pan dokror Stránský, rodinný terapeut Jiří Halda, dvojice úžasných osobností Ludmila Trapková a Vladislav Chvála.

Ti všichni se shodují, že doba se silně proměnila a na moderního rodiče klade zcela jiné nároky než v minulosti. Úbytek vrstevnických vztahů a "výchova celou vesnicí" jsou pojmy minulosti. Rodí se méně dětí, nukleární rodina se často izoluje, každý si hledí svého, sociální vztahy a vazby ochládají a vadnou. Děti ztrácejí modely, které by mohly napodobovat a které by jim dovolily přirozeně sociálně zrát.

Moderní rodič potřebuje být dostatečně poučen, aby dokázal nastavit záměrné výchovné mechanismy. V opačném případě se nechává strhnout společenskou vlnou, která nabízí konzum, rozpad základních hodnot, iluzi neomezenosti zdrojů a bohatství. Vládne nekonečné "Já", které je rozmazlené a dostane, co si zamane. Bez snahy a bez úsilí.

‍

‍

Co na to trenéři?

"Je to generace nejhorších rodičů! Nic děcka nenaučí, všechno jim dovolí, a ještě si furt stěžují."

Zralost rodičů se stává nedostatkovým zbožím. Na celostátní úrovni jsme zaspali trendy a budeme sklízet trpké plody.

Faktem je, že nezralý rodič vychová nezralé dítě.

Faktem je, že trenér dostane do ruky nezralý materiál.

Faktem je, že sportovní kariéra se tak stává možná jedinou příležitostí a nástrojem, jak může dítě alespoň trochu dohnat deficit, který si přináší z rodiny (což je možné jen v úzké a funkční spolupráci trenér - rodič).

Omlouvám se - tohle opravdu není to pro slabochy! Až budeš jako rodič čekat s žádankou na vyšetření pro své dítě u specialisty, psychiatra či psychologa, vzpomeň si, žes už o tom někde četl...

Rodičovství je opravdu dřina. Děti nejde jen tak vypnout a potřebují "záměrné vedení".

Článek vznikl na základě podnětů z osobních konzultací s trenéry , rodiči a dospívající mládeží. Jsou to jen volně seřazená slova těch, kterých se to bezprostředně týká. Smutné je, že pro některé už "není návratu" - pohodlnost totiž pomalu, ale jistě zabíjí a "sociální negramotnost" se rozpíná.

Jako každá věc, i tato má své řešení - zameťme si každý před svým prahem. Včas. Dokud to jde...